Veronika Rejtková

Když jsem byla malá, přála jsem si být policajtkou, hasičkou, a dokonce jednu dobu i patoložkou. Poněkud morbidní začátek. Ale nakonec má věčná školní láska k číslům vyhrála, a tak jsem se postupně dopídila k profesi, která využívá čísel v naší firmě nejvíce, a to k účtařině.

Jsem zodpovědná, obětavá. Někdy až moc, že si na sebe nahrnu více práce, než jsem schopná sama unést. Jsem naučená tvrdě a s pokorou makat. Prázdný stůl je pro mě trapným okamžikem.

Jedinou věc, kterou miluji více než čísla, je tanec. Díky tanci se mi změnil dosud poněkud všední a “nudný“ život. Změnil se v bohatství plné tanečních zážitků, nových přátel a zajímavých osobností. Tanec je jako droga, kterou musíte neustále do sebe ládovat, ale nikdy nemáte dost. Díky tomuto druhému životu jsem zjistila, že jsem docela silný extrovert vyžadující neustálou pozornost. Spousta lidí o mě říká, že jsem jako zvíře. Tuto svoji divokou stránku raději v pracovním prostředí skrývám. Šetřím si ji na druhý život. Ten, který začíná po práci – taneční.

Kromě tancování jsem ráda za jakékoliv protažení těla. Při celodenním sezení u PC jsem vždy ráda, když se protáhnu na párové Acro-józe, ve fitku nebo v létě při projížďce na bruslích. Jsem také velkým milovníkem jídla a obrovským masožravcem. Říkám si, jestli náhodou u mě příroda neudělala chybu a neměla jsem se narodit jako pravý masožravý predátor. Také nepohrdnu sladkostmi všeho druhu. Nejvíce však miluji belgické pralinky a v létě jsem závislá na zmrzlině.